Září 2007

Nikdy nezapomenu

27. září 2007 v 22:21 | Míša |  - Jednorázovky -
Po delší době přikládám novou jednorázovku... Doufám, že se vám bude líbit, i když je trochu to... No, však uvidíte :)
-@-@-@-
Popis: Harry je zamilován, ale osud jim nepřeje...
Kategorie: romantika/sexuální
Postavy: Harry, Pansy
Varování: V povídce se vyskytuje sexuální scéna... Pokud to někoho pohoršuje, tak to nečtěte, nerada bych více kazila už tak zkaženou mládež :D
-@-@-@-
Bylo obyčejné podzimní odpoledne. Bylo už po vyučování a většina bradavických studentů trávila svůj volný čas u jezera. Všichni si užívali posledních teplých dnů. Brzy měla přijít zima.
U velkého dubu seděla partička tří lidí. Jeden z nich se rozhlížel po okolí. A konečně ji uviděl. Šla svižně, sebevědomě. Tmavé vlasy jí padaly do očí. Krásných hnědých očí. I ona si povšimla onoho mladíka. Pohlédla na něj.
Jejich pohledy se střetly. Chlapec se usmál. Dívka mu úsměv oplatila i s nepatrným mrknutím. Věděl, že je jen pro něj. Sklopil svůj zrak. Doufal, že je nikdo neviděl. To ona taky.
Už delší dobu po sobě pokukovali. Tajně. Věděli, že nemůžou být spolu. Alespoň teď ne. Okolí by je nepřijalo.
Nebelvír a zmijozel. Dobro a zlo. Černá a bílá. Den a noc. Naprosté protiklady. Všichni by je odmítali. Nechápou je.
-@-@-@-
Nastala zima. Konečně tu byly vánoční prázdniny. Většina studentů odjela domů, jen málo jich zůstalo ve škole.
Harry procházel sám chodbou. Přemýšlel o sobě a oné dívce. Poslední dobou to dělal často. Už ani nevěděl, kdy mezi nimi přeskočila takzvaná jiskra. Bylo to tak dávno…
Náhle narazil na nějakou líbající se dvojici. Ti, jakmile uslyšeli kroky, od sebe poplašeně odskočili.
Cítil, jak mu vyschlo v krku. Byla to ona. Ta, kterou miloval. Pansy se líbala s Malfoyem.
Podíval se na ni. V očích se jí třpytla slzička. Ne, to se nemělo stát. Neměl ji vidět s Malfoyem! Kruci!
,,Co tak čumíš, Pottere? Ulítly ti včely?" Zachechtal se posměšně Draco.
,,Radši si ty dej pozor, ať ti neulítne něco jiného," odvětil Potter a odešel.
Nemohl se s tím smířit. Věděl, že Pansy chodí s Malfoyem. Proč ho to teda tak vzalo?
Nešel ani na večeři. Úplně ho přešla chuť k jídlu. Naštěstí mu Ron s Hermionou přinesli alespoň topinky, jinak by asi odpadl hlady. To ho ale teď momentálně nezajímalo. Měl své starosti.
-@-@-@-
Byl Štědrý večer. Venku mrzlo až praštělo. Zima byla letos krutá, stále sněžilo. Teplota se nepohnula nad 0° C. Nikdo už nevycházel z hradu.
Společně s Ronem šel Harry z večeře. Tu potkali Malfoye.
,,Ale ale, snad to není Pottřík a Weasley?" Prohlásil ledově.
Harrymu poskočilo srdce. Spolu s ním totiž přišla i Pansy.
,,Sklapni, Malfoyi. Radši si hleď Parkinsonový a nech nás napokoji, jasný?" Ozval se Ron.
,,Weasley, snad si nebudeš dovolovat?!" Vytasil Draco hůlku. Ron ho následoval.
,,Furnuculus!" Zakřičel Malfoy vzápětí.
,,Petrificus totalus!" Zařval ve stejném momentě Ron.
Kouzla zasáhla Rona a Pansy. Malfoy se mezitím, při chvilce nepozornosti, vypařil. Harry pohlédl na Rona, kterému se okamžitě začaly dělat puchýře po celém těle.
,,Rone, měl bys jít na Ošetřovnu. Já se postarám o Parkinsonovou."
Ron se okamžitě zvedl a pospíchal za madame Pomfreyovou. Harry přistoupil k Pansy.
,,Finite incantatem," zašeptal.
Pansy se mohla zase volně hýbat. Sedla si. Harry k ní natáhl ruku a pomohl jí vstát.
,,Děkuju." Šeptla Parkinsonová.
,,Nemáš za co."
Chvíli tam jen tak mlčky stáli, náhle se však ozvala Pansy.
,,Harry- já…"
,,Počkej," přerušil ji. ,,Víš, já tě asi… Asi tě miluju. Už delší dobu. Vlastně ani nepočítám s tím, že by nám to vyšlo. Vím, že spolu nemůžeme být. Alespoň teď ne. Jen chci, abys to věděla."
,,Harry," zašeptala. ,,Já to přece vím. Vím to, ale ani to mi nezabrání v tom, abych tě milovala celým svým tělem i duší."
Potter to už dál nemohl poslouchat. Strašně mu to dralo srdce. Najednou ho pohladila ho po ruce. Překvapeně vzhlédl a dotek jí oplatil. Pohlédl jí do očí. Viděl v nich lásku, bolest a chtíč. Vzal ji za ruku. Nejistě propletla svoje prsty s jeho.
,,Komnata nejvyšší potřeby?" Zeptala se náhle.
Harry na ni ohromeně pohlédl. Předpokládal, že si asi nebudou povídat o počasí. Nemohl ani promluvit. Tohle nečekal ani ve svém nejdivočejším snu.
,,Jestli to opravdu chceš, tak půjdu rád." Zamumlal po chvíli rozpačitě. Na tváři se mu rozlil ruměnec.
Nenadále se rozběhli. Otáčivé schodiště je nechalo díkybohu projít v klidu. Harry prošel kolem zdi, na které se brzy objevila klika. Vstoupili.
Nacházeli se v prostorném pokoji s velkou postelí přímo naproti dveřím. Po zemi se povalovalo několik polštářů.
Harry opatrně přistoupil k Pansy, jakoby se bál, že při každém rychlejším pohybu mu uteče. Vpil se do jejích očí. Usmála se na něj. Objal ji a pohladil po vlasech. Byly tak jemné! Ten pocit nechtěl nikdy zapomenout. Jeho ruka sjížděla stále níž- přes páteř až po zadeček a zpět. Pansy slastně přivřela oči a nechala se od něj hladit.
Dál už to nevydržela. Touha byla silnější než cokoliv jiného. Rozum jí radil odejít, ale srdce… Srdce si přálo zůstat a nechat se líbat a hladit od Harryho. A to taky udělala. Doteky mu oplácela s ještě větší něhou.
Harry pomalu začal sundávat Pansy hábit. Nejdříve košili, pomalu rozepínal knoflíček po knoflíčku, poté i sukni. Stála před ním jen ve spodním prádle. On také nezůstal dlouho oblečený. Svlékala mu košili a kalhoty. To vše prolínali nespočtem doteků, polibků a pohlazení.
Přesunuli se na postel. Opatrně ji položil. Stále se líbali, nemohouc se nasytit toho druhého. Jejich vášeň byla spalující. Srdce jim tloukla jako o závod.
Pansy udělala poslední krok a svlékla Harrymu trenýrky. Jeho zelené oči jí dávaly souhlas. Potter se k ní přiblížil a políbil ji na krk. Slastně se prohla. Polibek mu oplatila. Chvíli si hrál s jejími prsy, poté jí sjel rukou na bříško. Pohladil ji kolem pupíku, ale níž nezašel.
Oba věděli, k čemu se právě schyluje. Harry se co nejvíce přiblížil k Pansy a chtěl do ní proniknout, když-
,,Harry, já-" začala šeptat rudá Pansy. ,,Jsem ještě nikdy neto a …"
,,Pššššt," přerušil ji tiše. ,,Pro nás oba to bude poprvé."
Podívala se na něj s viditelnou úlevou a vášnivě ho políbila. Jejich hlazení a líbání nabíralo na intenzitě… Oba už byli maximálně roztoužení, zamilovaní a šťastní. Nic jiného pro ně teď neexistovalo… Jen oni dva a pak už nic.
Prudce ji přitlačil. Ucítila podivný tlak v rozkroku. Zabolelo ji to. Chvíli ustal v pohybu a slíbával Pansy slzičky z očí.
Poté se v ní rozpohyboval. Snažila se mu vyjít vstříc. Po chvíli byli sehraní, pohybovali se ve stejném rytmu. Oba vzdychali stále hlasitěji…
-@-@-@-
Ráno se Harry probudil jako první. Pohladil spící Pansy po vlasech. Věděl, že tato chvíle se už nebude opakovat. Že je jedinečná.
Náhle se Parkinsonová vzbudila.
,,Dobré ráno." Usmál se na ni Potter.
,,Ahoj."
Chvíli tam jen tak leželi, užívali si poslední okamžiky s tím druhým. Věděli, že už musejí odejít. Vůbec se jim nechtělo, ale museli.
Poslední polibek, poslední pohlazení, poslední pohled do očí. Opustili místnost se slzami v očích. Od té doby hráli zase tu strašnou přetvářku. Hráli si na nenávist… Nic to nemohlo změnit. Nebo jo?
-@-@-@-
Uběhl další školní rok, další léto, ale stále na ni nemohl zapomenout. Neustále se mu vkrádala do mysli.
,,Nikdy na tebe nezapomenu, Pansy Parkinsonová," zašeptal mladík sedící v komnatě nejvyšší potřeby. ,,Nikdy."

Juchůůůů

27. září 2007 v 19:04 | Míša |  - Novinky -
Ahoj, už jsem doma, pc je v poho, co nejdříve přidám povídky :) Zatím!

Průůůůser!

16. září 2007 v 16:02 | Míša |  - Novinky -
Čaute lidi!
Moc se omlouvám, že jsem za tento víkend nic nepřidala, ale nějak se nám porouchal počítač :( Snad to někdo přes týden opraví, jinak je to v pr.... Slibuju, že jen co bude pc opraveno, přidám nějakou povídku, zatím ale nevím, kdy to bude! Mějte se! Ahoj
P.S. Momentálně píšu od tety, na pár minutek mě sem pustila...

Drabble č. 4

9. září 2007 v 13:43 | Míša |  - Drabbles -
Jelikož už dnes zase odjíždím, tak vám sem dávám alespoň drabble. Je ale beze jména, protože mě žádný vhodný název nenapadl. Pokud vás ale nějaký napadne, napište ho do komentářů a já pak třeba nějaký vyberu ... A pozor! Tentokrát má drabble PŘESNĚ 100 slov!!! Teda jestli jsem to správně spočítala :D Mějte se!

-@-@-@-

Přicházím do rozkvetlého sadu. Mnoho lidí by si řeklo, jaká to není romantika. Trpce se ušklíbnu.
Kdysi jsem si to taky myslel. Seděli jsme tu pod stromem a poznávali jeden druhého. Dodnes si vzpomínám, jak hebké byly její vlasy.
Šeptával jsem jí sladká slůvka lásky.
,,Draco," říkávala. ,,Vždyť se znáš. Není to nadlouho."
Ujišťoval jsem ji, že je to navždy. Pletl jsem se. Věděla to. Znala mě lépe, než jsem si myslel.
Odfrknu si. Mezi těmi stromy sedávám rád. Mučí mě to. Jsem rád, že trpím. Dává to vůbec smysl? Asi ne. Ale co dává smysl? Odpověď je jednoduchá… Nic.

Potkám tě tam...

8. září 2007 v 11:08 | Míša |  - Jednorázovky -
Tak tu máte další jednorázovku... Přeju příjemný čtení, snad se vám bude líbit... :)

-@-@-@-

Popis: Dozvíte se v prvním odstavci :)

Kategorie: tragické/ songfic

Postavy: Ginny Weasleyová, zmíněn Harry Potter

Má poznámka: písnička se jmenuje Meet You There (odtud název povídky). Jestliže neumíte anglicky, můžete si tady průběžně číst její překlad :)

-@-@-@-

Zápas dobra proti zlu skončil. Samozřejmě ne navždy, ale snad alespoň na několik let. Celý kouzelnický svět slavil. Už několik dní. Až na jednu osobu. Vše skončilo skoro tak, jak mělo. Bohužel o život přišlo mnoho lidí. Mezi nimi byl sice i Lord Voldemort, Pán zla, ale zemřelo také spousty dalších. Ke vší smůle to byl hlavně "vyvolený".
Jak už jsem říkala, respektive psala, jediná osoba neslavila. Jasně, všichni cítili zároveň i smutek, ale ona necítila skoro nic. Jen ukrutnou bolest, zármutek a zlobu. Zlobu na sebe samou. Za jeho smrt si dávala vinu. Udělal, co udělat chtěl. Ale vysvětlete to někdo zamilované dívce…
Now you're gone
I wonder why you left me here
I think about it on and on again
I know you're never coming back
But I hope that you can hear me
I'm waiting to hear from you
Until I do
Stála u jeho hrobu. Stále plakala. Ta hrozná bolest ji zabíjela. Dívala se na náhrobek, na kterém byla jeho tvář. Tvář, kterou tolik milovala. Tvář, která jí dokázala vždy zvednout náladu. Ta tvář, která pro ni znamenala vše. Chtěla polknout. Zjistila však, že má v krku knedlík. Smutně vzdechla. Otřela si slzu, sjíždějící jí po líci až ke krku.
Pomalu se sehla, položila květinu a tichými kroky se vydala zpět. Naposled se otočila. Doufala snad, že vyskočí zpoza rohu a vše bude v pořádku?! Jak jen byla bláhová! Samotné jí nejspíš došlo, že nic takového se nestane. Vydala se pryč. Tentokrát už bez ohlédnutí. A stále se slzami kanoucími z očí, se smutným pohledem upřeným do neznáma.
You're gone away
I'm left alone
A part of me is gone
And I'm not moving on
So wait for me
I know the day will come
Prošla hřbitovní branou. Vydala se na jejich místo. Sedla si pod jejich vrbu. Na mysl se jí dostaly střípky společných chvil. Už nikdy to takové nebude. S nikým. Uvědomila si to už dávno. Všechny ty krásné obrázky, které ji dříve dělaly šťastnou, si vyhnala z hlavy.
"Tak už dost!" Pomyslela si. "Teď na to nechci myslet. Teď ne. Už tak to moc bolí."
I'll meet you there
No matter where life takes me to
I'll meet you there
And even if I need you here
I'll meet you there
Opřela se o starou vrbu. Co ta určitě zažila párů… Jistě nebyli jediní, kterým se skvělé místo pod vrbou líbilo. Projela jí zima. Strašně moc ho milovala. Tak moc, že by za něj dala život. Ale to on ho položil za ni. Hned po Voldemortově smrti na ni nějaký smrtijedi vyslal Avadu kedavru. Ale Harry nenechal Ginny zemřít. Vrhl se před ni a sám zemřel. Od té doby si Ginn vše vyčítá. Teď je však pozdě. Nic se nedá vrátit, i kdybychom to chtěli sebevíc.
I wish I could have told you
The words I kept inside
But now I guess it's just to late
So many things remind me of you
I hope that you can hear me
I miss you
This is goodbye
One last time
Už jí na ničem nezáleželo. Ani na ní samotné. A na rodině? Ne. Věděla, že to, co se chystá spáchat, by se jim určitě nelíbilo. Věděla, že budou trpět stejně tak, jako trpěla ona kvůli Harrymu. Ale co naplat! Musela to udělat. Pro své vlastní dobro. Nemohla dál žít. Vždy si přála vědět, jaké to bude po smrti. Teď se jí to splní. Nemusela se rozmýšlet dlouho. Moc dobře si uvědomovala, že kousek od stromu kvete jedovatá rostlina. Šla tam a utrhla ji. Posadila se zpět. Opřela se o vrbu. Do kůry stromu vypálila hůlkou srdce. Stálo (a ještě stojí) v něm:
Harry + Ginny NAVŽDY!
Spolkla bylinu jako nic. Ta začala vyvolávat spánek. Ginny cítila, že nadešel její čas. Pomalu zavírala oči. Zrak měla stále upřený na ono srdce. Lehla si do trávy. Vlasy se jí rozprostřely kolem hlavy. Usnula. Navždy…
And where I go you'll be there with me
Forever you'll be right here with me
I'll meet you there
No matter where life takes me
I'll meet you there
and even if I need you here
I'll meet you there

Jsem zpět!

7. září 2007 v 20:55 | Míša |  - Novinky -
Ahoj,

tak jsem se konečně, po 5 dnech, vrátila domů... Očekávejte nové články, nějaké určitě přibydou, možná i v týdnu... Mějte se a přeju všem pěkný víkend!

Loučím se, přátelé

1. září 2007 v 19:19 | Míša |  - Novinky -
Ahoj!

Na týden se s vámi loučím, protože začíná školní rok a já budu přes týden na intru... Nepřibydou žádné články, ale hned v pátek to napravím!



Míša



P.S.: Užijte si první školní týden, který bude ještě "jakžtakž" oddechový :)

Sen nebo skutečnost?

1. září 2007 v 19:17 | Míša |  - Drabbles -
Nejistě se rozhlížel po okolí. Čekal, až zase přijde. Její návštěvy se staly jakousi pravidelností. Pravidelností, kterou si zamiloval. Stejně tak i onu dívku.
Měli mnoho společného- ani jeden z nich nebyl nikdy nějak zvlášť oblíbený, zajímaly je stejné věci. Oba byli svým způsobem zvláštní.
Ozvalo se slabé zaťukání.
,,Pojď dál," ozval se mladík.
Do pokoje vstoupila blonďatá dívka.
,,Ahoj Neville." Pozdravila jej.
,,Ahoj."
Nejistě ho políbila. Poté se posadila a dlouho si povídali. Tak, jako vždycky. Miloval ji stále víc, nemohl si pomoct. Věděl však, že je na vše pozdě. Že bude muset začít žít s jinou ženou. Musí se od ní odpoutat. Musel, ale nechtěl.
I ona věděla, že si jednoho dne najde jinou. Tušila, že nemůžou být navždy spolu. Možná, kdyby byla naživu. Možná…