Nikdy nezapomenu

27. září 2007 v 22:21 | Míša |  - Jednorázovky -
Po delší době přikládám novou jednorázovku... Doufám, že se vám bude líbit, i když je trochu to... No, však uvidíte :)
-@-@-@-
Popis: Harry je zamilován, ale osud jim nepřeje...
Kategorie: romantika/sexuální
Postavy: Harry, Pansy
Varování: V povídce se vyskytuje sexuální scéna... Pokud to někoho pohoršuje, tak to nečtěte, nerada bych více kazila už tak zkaženou mládež :D
-@-@-@-
Bylo obyčejné podzimní odpoledne. Bylo už po vyučování a většina bradavických studentů trávila svůj volný čas u jezera. Všichni si užívali posledních teplých dnů. Brzy měla přijít zima.
U velkého dubu seděla partička tří lidí. Jeden z nich se rozhlížel po okolí. A konečně ji uviděl. Šla svižně, sebevědomě. Tmavé vlasy jí padaly do očí. Krásných hnědých očí. I ona si povšimla onoho mladíka. Pohlédla na něj.
Jejich pohledy se střetly. Chlapec se usmál. Dívka mu úsměv oplatila i s nepatrným mrknutím. Věděl, že je jen pro něj. Sklopil svůj zrak. Doufal, že je nikdo neviděl. To ona taky.
Už delší dobu po sobě pokukovali. Tajně. Věděli, že nemůžou být spolu. Alespoň teď ne. Okolí by je nepřijalo.
Nebelvír a zmijozel. Dobro a zlo. Černá a bílá. Den a noc. Naprosté protiklady. Všichni by je odmítali. Nechápou je.
-@-@-@-
Nastala zima. Konečně tu byly vánoční prázdniny. Většina studentů odjela domů, jen málo jich zůstalo ve škole.
Harry procházel sám chodbou. Přemýšlel o sobě a oné dívce. Poslední dobou to dělal často. Už ani nevěděl, kdy mezi nimi přeskočila takzvaná jiskra. Bylo to tak dávno…
Náhle narazil na nějakou líbající se dvojici. Ti, jakmile uslyšeli kroky, od sebe poplašeně odskočili.
Cítil, jak mu vyschlo v krku. Byla to ona. Ta, kterou miloval. Pansy se líbala s Malfoyem.
Podíval se na ni. V očích se jí třpytla slzička. Ne, to se nemělo stát. Neměl ji vidět s Malfoyem! Kruci!
,,Co tak čumíš, Pottere? Ulítly ti včely?" Zachechtal se posměšně Draco.
,,Radši si ty dej pozor, ať ti neulítne něco jiného," odvětil Potter a odešel.
Nemohl se s tím smířit. Věděl, že Pansy chodí s Malfoyem. Proč ho to teda tak vzalo?
Nešel ani na večeři. Úplně ho přešla chuť k jídlu. Naštěstí mu Ron s Hermionou přinesli alespoň topinky, jinak by asi odpadl hlady. To ho ale teď momentálně nezajímalo. Měl své starosti.
-@-@-@-
Byl Štědrý večer. Venku mrzlo až praštělo. Zima byla letos krutá, stále sněžilo. Teplota se nepohnula nad 0° C. Nikdo už nevycházel z hradu.
Společně s Ronem šel Harry z večeře. Tu potkali Malfoye.
,,Ale ale, snad to není Pottřík a Weasley?" Prohlásil ledově.
Harrymu poskočilo srdce. Spolu s ním totiž přišla i Pansy.
,,Sklapni, Malfoyi. Radši si hleď Parkinsonový a nech nás napokoji, jasný?" Ozval se Ron.
,,Weasley, snad si nebudeš dovolovat?!" Vytasil Draco hůlku. Ron ho následoval.
,,Furnuculus!" Zakřičel Malfoy vzápětí.
,,Petrificus totalus!" Zařval ve stejném momentě Ron.
Kouzla zasáhla Rona a Pansy. Malfoy se mezitím, při chvilce nepozornosti, vypařil. Harry pohlédl na Rona, kterému se okamžitě začaly dělat puchýře po celém těle.
,,Rone, měl bys jít na Ošetřovnu. Já se postarám o Parkinsonovou."
Ron se okamžitě zvedl a pospíchal za madame Pomfreyovou. Harry přistoupil k Pansy.
,,Finite incantatem," zašeptal.
Pansy se mohla zase volně hýbat. Sedla si. Harry k ní natáhl ruku a pomohl jí vstát.
,,Děkuju." Šeptla Parkinsonová.
,,Nemáš za co."
Chvíli tam jen tak mlčky stáli, náhle se však ozvala Pansy.
,,Harry- já…"
,,Počkej," přerušil ji. ,,Víš, já tě asi… Asi tě miluju. Už delší dobu. Vlastně ani nepočítám s tím, že by nám to vyšlo. Vím, že spolu nemůžeme být. Alespoň teď ne. Jen chci, abys to věděla."
,,Harry," zašeptala. ,,Já to přece vím. Vím to, ale ani to mi nezabrání v tom, abych tě milovala celým svým tělem i duší."
Potter to už dál nemohl poslouchat. Strašně mu to dralo srdce. Najednou ho pohladila ho po ruce. Překvapeně vzhlédl a dotek jí oplatil. Pohlédl jí do očí. Viděl v nich lásku, bolest a chtíč. Vzal ji za ruku. Nejistě propletla svoje prsty s jeho.
,,Komnata nejvyšší potřeby?" Zeptala se náhle.
Harry na ni ohromeně pohlédl. Předpokládal, že si asi nebudou povídat o počasí. Nemohl ani promluvit. Tohle nečekal ani ve svém nejdivočejším snu.
,,Jestli to opravdu chceš, tak půjdu rád." Zamumlal po chvíli rozpačitě. Na tváři se mu rozlil ruměnec.
Nenadále se rozběhli. Otáčivé schodiště je nechalo díkybohu projít v klidu. Harry prošel kolem zdi, na které se brzy objevila klika. Vstoupili.
Nacházeli se v prostorném pokoji s velkou postelí přímo naproti dveřím. Po zemi se povalovalo několik polštářů.
Harry opatrně přistoupil k Pansy, jakoby se bál, že při každém rychlejším pohybu mu uteče. Vpil se do jejích očí. Usmála se na něj. Objal ji a pohladil po vlasech. Byly tak jemné! Ten pocit nechtěl nikdy zapomenout. Jeho ruka sjížděla stále níž- přes páteř až po zadeček a zpět. Pansy slastně přivřela oči a nechala se od něj hladit.
Dál už to nevydržela. Touha byla silnější než cokoliv jiného. Rozum jí radil odejít, ale srdce… Srdce si přálo zůstat a nechat se líbat a hladit od Harryho. A to taky udělala. Doteky mu oplácela s ještě větší něhou.
Harry pomalu začal sundávat Pansy hábit. Nejdříve košili, pomalu rozepínal knoflíček po knoflíčku, poté i sukni. Stála před ním jen ve spodním prádle. On také nezůstal dlouho oblečený. Svlékala mu košili a kalhoty. To vše prolínali nespočtem doteků, polibků a pohlazení.
Přesunuli se na postel. Opatrně ji položil. Stále se líbali, nemohouc se nasytit toho druhého. Jejich vášeň byla spalující. Srdce jim tloukla jako o závod.
Pansy udělala poslední krok a svlékla Harrymu trenýrky. Jeho zelené oči jí dávaly souhlas. Potter se k ní přiblížil a políbil ji na krk. Slastně se prohla. Polibek mu oplatila. Chvíli si hrál s jejími prsy, poté jí sjel rukou na bříško. Pohladil ji kolem pupíku, ale níž nezašel.
Oba věděli, k čemu se právě schyluje. Harry se co nejvíce přiblížil k Pansy a chtěl do ní proniknout, když-
,,Harry, já-" začala šeptat rudá Pansy. ,,Jsem ještě nikdy neto a …"
,,Pššššt," přerušil ji tiše. ,,Pro nás oba to bude poprvé."
Podívala se na něj s viditelnou úlevou a vášnivě ho políbila. Jejich hlazení a líbání nabíralo na intenzitě… Oba už byli maximálně roztoužení, zamilovaní a šťastní. Nic jiného pro ně teď neexistovalo… Jen oni dva a pak už nic.
Prudce ji přitlačil. Ucítila podivný tlak v rozkroku. Zabolelo ji to. Chvíli ustal v pohybu a slíbával Pansy slzičky z očí.
Poté se v ní rozpohyboval. Snažila se mu vyjít vstříc. Po chvíli byli sehraní, pohybovali se ve stejném rytmu. Oba vzdychali stále hlasitěji…
-@-@-@-
Ráno se Harry probudil jako první. Pohladil spící Pansy po vlasech. Věděl, že tato chvíle se už nebude opakovat. Že je jedinečná.
Náhle se Parkinsonová vzbudila.
,,Dobré ráno." Usmál se na ni Potter.
,,Ahoj."
Chvíli tam jen tak leželi, užívali si poslední okamžiky s tím druhým. Věděli, že už musejí odejít. Vůbec se jim nechtělo, ale museli.
Poslední polibek, poslední pohlazení, poslední pohled do očí. Opustili místnost se slzami v očích. Od té doby hráli zase tu strašnou přetvářku. Hráli si na nenávist… Nic to nemohlo změnit. Nebo jo?
-@-@-@-
Uběhl další školní rok, další léto, ale stále na ni nemohl zapomenout. Neustále se mu vkrádala do mysli.
,,Nikdy na tebe nezapomenu, Pansy Parkinsonová," zašeptal mladík sedící v komnatě nejvyšší potřeby. ,,Nikdy."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Harry :D Harry :D | 28. září 2007 v 0:10 | Reagovat

:D pěkné :D

2 Míša Míša | E-mail | Web | 28. září 2007 v 0:34 | Reagovat

Díky :)

3 Sabča Sabča | 28. září 2007 v 19:56 | Reagovat

spletitý osud:D...další skvěle povedená povídka,...co jinýho se dalo čekat:)

4 Míša Míša | E-mail | Web | 28. září 2007 v 20:19 | Reagovat

díky Sabi :)

5 Marťa Marťa | Web | 29. září 2007 v 9:01 | Reagovat

jj přesně Sabi.

6 libor libor | 29. září 2007 v 19:05 | Reagovat

Uff, velmi velmi silné. Emoce z toho lítají. Tohle ti vážně jde. Není co vytnout, ale... Nechceš psát i mimo HP svět? Myslím, že by to mohlo být zajímavé.

7 Míša Míša | E-mail | Web | 29. září 2007 v 22:22 | Reagovat

libor: díky :) taky mě to už napadlo, nejspíš někdy napíšu i mimo HP, ale kdoví kdy to bude :(

8 Jane.s. Jane.s. | Web | 30. září 2007 v 13:08 | Reagovat

Fíha, moc dobré. POvídka skvělácká, jen tak dál. Jo, a nemyslíš, že si to přímo koleduje o pokračování ? *neviný úsměv+

9 Míša Míša | 1. října 2007 v 8:38 | Reagovat

Jane.s.: Díky... no nevím, teoreticky by se nad tím přemýšlet dalo, ale prakticky... No uvidíme, uvidíme... Když mě políbí múza tak třeba, TŘEBA by to šlo :)

10 Miraella Miraella | Web | 3. října 2007 v 15:34 | Reagovat

Tohle se mi opravdu líbilo :) V nějakých směrech mi to připomíná jednu moji povídku, až na to, že tam byl Nevík místo Harryho :-)

Zpět k povídce. Jo, líbila se mi :)) Ten sex byl možná až moc narychlo, ale jednorázka se nemůže vyvíjet sto let, to je jasný... Co mi vadilo? Ehm, nic :D:D Líbilo se mi to celkově a hlavně ten konec. Dokážu si živě představit tu nostalgii... Napsala si to moc hezky :)

11 Míša Míša | 4. října 2007 v 15:59 | Reagovat

děkuji :)

12 LUca LUca | Web | 23. října 2007 v 17:45 | Reagovat

Jůůůůůůů Pansy míšo píšeš krásně vůbec sem nevěděla že píšeš ode dněška tu budu furt protože ty si můj člověk... Pansy a Harry forewer

13 Míša Míša | Web | 25. října 2007 v 14:29 | Reagovat

Luca: děkuju moooc :)

14 Mongara Mongara | 23. února 2008 v 22:14 | Reagovat

Jé, Míšo, je to perfektní! Máš tak neotřelý fráze, který jsem v jiných povídkách, kde jse vyskytují erotické scény, nikdy neviděla :) Skvělý!

15 Míša Míša | 27. února 2008 v 13:13 | Reagovat

Mongara: děkuji mooooooc ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama