Říjen 2007

Nový design...

24. října 2007 v 22:54 | Míša |  - Novinky -
Jak jste si nejspíš všimli, změnila jsem design. Říkala jsem si, že by to chtělo změnu... Nejsem s ním sice nějak extra spokojená, ale kdybyste viděli ty první, to byly děsy!

Kdyžtak pište do komentů, jestli chcete starý design zpátky nebo tu mám nechat tenhle... Dík



Míša



P.S.: Jinak doufám, že nějakou povídku napíšu přes prázdniny... Snad už zítra... ? No nic, mějte se a dobrou!

Smrt přichází náhle, když to nejmíň čekáš...

16. října 2007 v 10:40 | Míša |  - Drabbles -
Stojíš u okna, tvář nastavenou chladnému vánku. Přináší tvým uším pomalou kvílivou hudbu. Vzhlédneš a podíváš se na Měsíc.
,,Kolik lidí se na něj právě teď taky kouká?" Napadne tě.
Zavíráš okno. Bosýma nohama ťapkáš po chladných dlaždičkách. Usedáš zpět do nejtmavšího kouta, tvého nejoblíbenějšího místa. Jedině tam se cítíš jakž takž v bezpečí.
Schoulíš se do klubíčka. Rukama objímáš své studené nohy. Najednou slyšíš kroky. Přibližují se. Nenapadá tě, kdo by mohl v tuhle noční hodinu vyhledávat tvou společnost. Překvapeně se rozhlížíš po okolí. Někdo vchází. Nevidíš moc dobře. Víš však, že na sobě má dlouhý plášť. Něco svírá v ruce. Hlavou ti víří hrůzné myšlenky.
Napjatě očekáváš, co přijde. Ani nevíš, jak dlouho už jen tak sedíš. Začíná se k tobě pomalu blížit. Cítíš záhadné tajemno, které sebou přináší. Je stále blíž a blíž.
Natáhne k tobě ruku s podivnou věcí a zašeptá: ,,Avada kedavra."
Padneš mrtvá k zemi. Nevnímáš už nic, jen cítíš, jak se tvá mysl vzdaluje, jak tě vše opouští. Vše je tak rychlé a zmatené….
A pak… Nic.

Čaukes!

11. října 2007 v 16:39 | Míša |  - Novinky -
Jak jste si možná ještě nevšimli, přidala jsem novou rubriku s názvem ,,Co mě dostalo..." . Najdete v ní jednak básničky, které se mi líbí, jednak nějaké písničky, klipy, texty a možná i o hodně víc!
Tak zatím!

Řetězák !

7. října 2007 v 16:32 | Míša |  - Novinky -
No, tak už se i ke mně dostal řetězák... Mám o sobě napsat 8 věcí a poslat to 8 lidem...
1. MILUJU knížky, strašně moc mě baví čtení :) A taky to psaní, no ;)
2. Mám ráda dobrou společnost, ale často jsem nejradši sama se svýma myšlenkama
3. Jsem závislá na svých kamarádech (asi bych bez nich nemohla žít), hudbě, internetu
4. Narodila jsem se na Tři krále, tudíž mám narozky chvíli po Vánocích, což mě občas štve
5. Nebaví mě učení (k tomu asi už není co dodat)
6. Nejspíš ani nemám smysl pro humor (jak kdy)
7. Bez mobilu bych nepřežila ani jeden den
8. Většinou jsem klidná, takovej andílek, ale když se naštvu jsem horší než ďábel :D
Ale komu to teď poslat? Takže: Mattynda, Miraella, Luca, Pajikas, Cate371, Prcek, Antea a Ginny :) Nezabijte mě :)

Untitled

5. října 2007 v 21:03 | Míša |  - Jednorázovky -
Tak přidávám novou jednorázovku. Není ale jako ostatní a není to jen tím, že je kratší. Sice, jak je na začátku naznačeno, se odehrává ve světě HP, ale nejsou tam žádné konkrétní postavy, tak si tam dosaďte koho chcete :)
P.S.: Název "Untitled" znamená něco jako beze jména, nepojmenovaný, bez titulu
-@-@-@-
Popis: Ani nevím, jak to popsat. Prostě si to přečtěte a uvidíte :)
Postavy: Jak jsem již psala, nejsou konkrétní.
Kategorie: depresivní / romantika (?)
-@-@-@-
Sedíte spolu u famfrpálového hřiště. Políbí tě.
,,Miluji tě," šeptá ti něžně do ouška.
Jak moc chceš tato slova slyšet. Vždy jsi chtěla. Jen asi z jiných úst. Přesto ale odpovíš:
,,Já tebe taky."
Díváš se do země. Jsi slaboch, neopustíš ho. Raději mu budeš dál ubližovat a lhát do očí. Lepší než být sama, říkáš si. Víš ale, že to není pravda.
Znovu tě políbí na stvrzení těch slov. Nevšiml si, že ses na něj ani nepodívala. Přeješ si, aby si všiml. Aby to ukončil. Doufáš, že tě opustí, protože sama to nedokážeš.
"Alespoň někdo mě má rád," pomyslíš si.
Přitom ale víš, že to tak dál nejde. Měla bys něco dělat, ale nemůžeš. Nebo nechceš?
Miluješ jiného. Víš to. On to ví taky. Směje se ti do očí. Ani neví, jak moc ti tím ubližuje. Své city schováváš za tvrdou masku. Před ním ano. Když jsi ale sama, neuneseš to.
Nesneseš ten tlak. Snažíš se zamáčknout slzu. Nejde to. Přece jen si jedna z nich najde cestu mezi tvými pevně stisknutými řasami. Jedna jediná. A kolik toho dokáže říct. Všechna tvá bolest a trápení v jediné slané slzičce. Pomalu ti stéká po tváři…
Tiše vzlykneš. Už to dál nezvládáš, nesneseš ten pocit. Pocit, že jsi falešná a ubližuješ. Vlastně to není pocit, je to pravda…
Asi ti bylo souzeno trpět a nemilovat. Hlavou ti víří temné myšlenky. Nechceš dál ubližovat. Ani sobě, ani jemu. Nezasloužíš si ho. Vždyť tě miluje…
,,Proč jej nemůžu milovat taky?" Ptáš se sama sebe asi po stopadesáté.
Odpověď ale neznáš. Nikdo ji nezná. Jsi v tom trápení sama. Úplně sama. Z očí ti vytrysknou další slzy.
Někdo vchází. Sedá si k tobě a slzičky ti něžně slíbává. Máš zavřené oči. Neunesla bys pohled do těch láskyplných milujících očí. Pohladí tě po vlasech.
Konečně je otevřeš. Nevěříš tomu, co vidíš. Hladí tě kluk, kterého miluješ. Kluk, který tě tolik zraňoval a ubližoval ti. Víš, že teď bude všechno jinak. Že je to opravdové a upřímné.
,,Omlouvám se," slyšíš z jeho úst. ,,Strašně moc se omlouvám."
-@-@-@-
Bohužel ne vždy to takhle v životě dopadá…