Povídka pro Marťu

21. března 2008 v 19:01 | Míša |  - Jednorázovky -
Ahoj,
tak přidávám povídku pro Marťu...
Míša
-@-@-@-
Popis: Přečtěte a uvidíte...
Postavy: Ginny Weasleyová, Draco Malfoy
Kategorie: romantika / tragédie (ha! přesně podle zadání!)
-@-@-@-
Stála na útesu. Pozorovala bouřlivé vlny ocelové barvy. Měly barvu jako jeho oči. Stále na něj myslela. Byl pryč jenom pár dní a ona se nemohla dočkat, až přijede. Najednou ji někdo objal kolem pasu. Jemné vlasy se otřely o její obličej. Jen tak pro sebe se usmála. Promluvil. Znovu slyšela ten sametový hlas.
,,Ginny," oslovil ji něžně. ,,Hledal jsem tě. Proč jsi šla zrovna sem?"
,,Víš, že to tu miluji. A navíc, nejlépe se mi přemýšlí právě tady."
Už neodpověděl. Jen si nechal vloudit do mysli její podmanivou vůni. Poprvé v životě se zamiloval. Opravdu. Miloval ji. Tak vášnivě a zároveň citlivě. Tak prudce a jemně. Cítil, že bez ní nemůže žít. I těch pár dní pro něj bylo jako věčnost.
,,Tak tohle je láska," problesklo mu hlavou.
Stáli tam už dlouho. Nevnímali čas, místo. Jen sami sebe. Jeden druhého. Užívali si krásu tohoto okamžiku. Oba milovali ty chvíle, kdy si nemuseli nic říct a přesto si byli tak blízcí. Prostě byli spolu. Navždy.
Ale nic netrvá věčně. Nová láska se rodí, stará odchází. Lidé umírají. Čas plyne.
Stejně jako jedna chvíle je krásná, přijde nová. Hezčí nebo ne, nikdo s tím nic nenadělá.
-@-@-@-
Byla už dávno tma, když se rozhodli jít domů. Ruku v ruce se vydali na nedalekou cestu.
,,Málem jsem zapomněl," plácl se Draco do čela. ,,Musím si ještě něco vyřídit, počkej na mě doma. Neboj, hned přijdu."
,,Tak dobře, ale vrať se brzy, ano?"
Jenom ji políbil. Jeho hebké rty se přitiskly na ty její. Pak odešel.
Ginny si povzdechla a přemístila se domů. Sama se už necítila tak bezpečně jako s ním. Vešla dovnitř. Rozhodla se, že na něj počká. Udělala si kávu a pustila svou oblíbenou skupinu. Sedla si ke krbu. Schoulila se do klubíčka, koleny si podepřela hlavu. Čekala.
Po hodině a půl znervózněla. Říkal, že se vrátí brzy. Začala se o něj bát.
,,Zpropadená ženská starostlivost!"
Trochu se uklidnila a čekala dál. Oheň v krbu tiše praskal.
Po dvou hodinách přecházela od okna k oknu, čekajíc, kdy se konečně objeví. Po něm nebylo ještě pořád ani památky. Teď dostala opravdu strach. Snažila se uklidnit, ale už se jí to moc nedařilo.
,,Kde je tak dlouho?"
Už nedokázala jenom tak seděl a čekat. Čekání je mnohdy horší než bolest. Znovu a znovu se o tom přesvědčovala.
Po třech hodinách si šla lehnout. Chtěla už spát, ale věděla, že dokud nebude vedle ní, neusne. Ne dnes. Její intuice jí napovídala, že něco není v pořádku. Myšlenky, že se mu něco stalo, zaháněla jako mouchy. Nechtěla si připustit, že by jej už neměla.
Po čtyřech hodinách usnula. Únava ji přemohla.
-@-@-@-
S prudkým trhnutím se probudila. Podívala se vedle sebe, ale on tu nebyl. Jeho půlka postele byla úplně nedotčená. Doufala, že ji třeba jen nechtěl budit a spí v obýváku.
Najednou někdo zaklepal. V naději, že je to Draco, urychleně běžela ke dveřím. Rozrazila je.
,,Dobrý den, Ginny," oslovil ji nějaký postarší pán. ,,Jmenuji se Andreas Scream. Jsem Dracův spolupracovník."
,,Dobrý den, pojďte dál." Vyzvala jej Ginny. ,,Prosím, posaďte se. Dáte si něco?"
,,Ne, děkuji. Víte, přišel jsem vám oznámit nemilou novinku. Raději se posaďte."
Uposlechla. Polkla a tiše zamumlala: ,,Stalo se něco?"
,,Bohužel vám musím říct, že dnes nad ránem jsme našli vašeho muže, Draca Malfoye, mrtvého. Nikdo neví, co se stalo. Je mi to líto. Přeji upřímnou soustrast. Nashledanou."
Odešel a nechal ji samotnou. Ať se s tím vypořádá jak chce. To už nebyla jeho starost.
Sesypala se. Nemohla tomu uvěřit. Ne, to se nemohlo stát. Ne jejímu Dracovi. To není možné! Po tvářích se jí kutálely slzy. Prudce vzlykala, snažila se popadnout dech. V tu chvíli nedokázala nic jiného, než jen plakat. Potřebovala ze sebe dostat všechnu bolest, smutek. Nevěděla, co má dělat. Její život už neměl smysl. Ne bez něj.
Musela být chvíli někde jinde. Vypadnout z domu. Z domu, který jí toho tolik připomínal. Vydala se na své nejoblíbenější místo. K útesu. Jedině tam se mohla rozhodnout, co dál. Přemístila se.
Přišla až na jeho rozhraní. Dívala se na vlny ocelové barvy. Ještě víc než kdy jindy jí připomínaly jeho oči. Cítila, že mu je nablízku. Tak blizoučko…
Nevěděla, co dělá. Jakoby ji vedlo něco neznámého. Nějaká tajemná síla. Docela zřetelně slyšela nějaký hlas šeptat: ,,Skoč!"
Jako smyslů zbavená se přibližovala k okraji útesu. Stále blíž a blíž. Nebylo cesty zpět. Chyběl jen malinký kousíček. Chtěla to udělat. Musela skočit. Bylo to přece tak lehké… Zavřela oči. Vychutnala si závan jemného vánku. Naposled. A pak skočila…
-@-@-@-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marťa Marťa | Web | 21. března 2008 v 19:13 | Reagovat

Jéééééééé to je nádherné. Až mi málem ukápla slza. To je opravdu fakt nádhera. Škoda, že umřel. Béééééé fakt mooooc pěkné. Úplně mě to dojalo....

2 Míša Míša | Web | 21. března 2008 v 19:14 | Reagovat

jééééé děkujiiii :))))

3 Miraella Miraella | Web | 6. dubna 2008 v 14:02 | Reagovat

Ale notak, tohle mi nedělej. Takovej doják. Ale připadalo mi to trochu málo rozvedený, vůbec by nebylo na škodu, kdyby to bylo třeba delší... dobře, už mlčím:) Je to hezký.

4 Míša Míša | 8. dubna 2008 v 13:16 | Reagovat

:D díky... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama